Pověst o zlatém křížku

ZJEVENÍ U ZLATÉHO KŘÍŽKU
V příjemném údolíčku řeky Radostínky, vedoucím z Velkého Meziříčí k Mostištím, stojí vpravo na nevysokém pahorku železný křížek, který později byl opraven, pozlacen, od čehož také jméno „zlatý křížek“ dostal. Po obou stranách jeho stojí dvě lípy. Vzadu vypíná se vysoká skála, mezi kterou a křížem je malá mezera. Místo to je dějištěm mého vypravování. Za krásného, letního dne, vyšel jsem si po silnici k Mostištím na vycházku. Setkal jsem se se stařenkou, která přidružila se ke mně a počala vypravovat: „Strach a hrůza pojímá mne vždy, kdykoliv kráčím tímto údolím kolem tohoto kříže.“ Tázána byvši po příčině, jala se vypravovat: „Tam za křížem u vysoké skály před padesáti lety jistý cestující sám se zavraždil. Příkladu jeho následovalo i několik nešťastníků z okolí, kteří se tu otrávili, oběsili nebo zastřelili. I sousedního mlynáře dceruška, která tam klečela a se modlila, svým milencem byla přepadena a zavražděna. Duše těchto nešťastníků, nemajíce pokoje na věčnosti, občas zde se kolem jdoucím zjevovaly. Stalo se, že v jednu noc byl povolán kněz z Velkého Meziříčí do Martinic k nemocnému. Neprodleně vydal se na cestu. Bylo mu jeti tímto údolím v době půlnoční. Sotva dojel ke zlatému křížku, koně náhle zůstali stát. Vozka pobízel koně ku běhu, tyto přes vše úsilí z místa se nehýbali. Kněz s nejsvětější svátostí kráčel po schůdkách ke kříži. Vozka s hrůzou kněze pozoroval, však ničeho mimo kněze neviděl. Kněz, chvíli prodlev u kříže, vracel se opět k vozu a pronesl tato slova: „Mám pilno, počkej, až se vrátím.“ Vsedl do vozu a spěchal s nejsvětější svátostí k nemocnému. Na zpáteční cestě zůstali koně před křížem opět stát. Kněz prodlel opět chvíli u kříže, pak slova nepromluviv, navrátil se k domovu. Nikomu své příhody nesdělil, jen stále smuten chodil a málo mluvil. Do roka odebral se na věčnost. Od té doby nikdo tam zjevení nespatřil. “

J.Dufek
Převzato z knihy Pověsti z Velkého Meziříčí a okolí, vydalo Vydavatelství M.Smejkal s.r.o.